....toho dne jsme psali historii
Já, Líňa a Dudek.Byli jsme tři.Byli jsme vyvolení, aby jsme psali historii na?eho gymnázia.Poté co byl „dobrovolně odevzdán“ letitý stůl ve sborovně, bylo třeba stolu nového.A kdy? ho přivezli, bylo třeba hrdinů, kteří ten stůl dopraví do sborovny.V?ude byly ty slavné letáky.Postava v klobouku ukazovákem mířící na čtenáře letáku a nápis „Uncle Slávek wants you“.Snaha nalákat co nejvíc lidí do stolové čety.Ne, takhle to nebylo.Měli jsme zrovna hodinu.Suplovnou.Ochořel nám ná? milý objektivní prostovlas a na několik hodin ho má zastoupit pan profesor Bárta, který?to mě učil angličtinu u? na základce a kterého?to pova?uju asi za nejlep?ího angličtináře, co jsem poznal.Zpátky v?ak k příběhu tří hrdinů.Někde v půlce hodiny vstoupil do třídy pan Slávek a vy?ádal si v?echny bojeschopné chlapce ve třídě.Čekali jsme na příjezd stolu.Čekali a čekali, sledovali hodiny a doufali, ?e se přenos stolu protáhne a? do hodiny chemie, proto?e jsme měli slíbenou písemku.Tic toc, goes the clock.Někde se začátkem přestávky přijel vůz.A začal boj o čas.
Pomalu, hlavně pomalu.To bylo na?e heslo.Historie byla cítit v?ude, vzduch byl načichlý dějinami a na chodbě stála paní dějepisářka.Posvátná deska číslo jedna se vydala na svou poslední cestu.Stál jsem na ?patně vytipované pozici a nedostalo se na mě.Mo?ná tomu tak chtěl osud, ale toto zaváhání mi umo?nilo je?tě více historický moment.Nějaký blí?e neurčený komponent stolu jsem nesl se samotným panem ředitelem.Potom je?tě někdo nesl druhou desku stolu a několik men?ích archeologicky cenných předmětů a bylo dokonáno.Co teď ? Byli jsme tři a neuměli jsme chemii.Teď jsme součástí historie gymnázia, tak bysme psát nemuseli.Ale na to nebudeme spolíhat, rad?i se zdr?íme v ?atně a na WC.Pak u? nebylo zbytí.Ve?li jsme do třídy.Hrdinové z války.Nikdo nás nevítal.Písemná práce byla jako důkaz solidarity pouze odlo?ena.U? vím, jak to důchodci myslí, kdy? se ?ourají o holi a říkají: „Ti mladí nemají úctu.“ Je to tak, nemají. Si asi mrdky myslej, ?e se to udělá samo, ty dějiny.Ale to jsou na vomylu, v?dycky je potřeba nějakej srdcař, co to rozhejbe.
««« Předchozí text: Přihlá?ky na V? Následující text: Zimní patálie »»»
Dawid. | Středa 8. 02. 2006, 21.25 | tisk | Akcičky | 
7 komentářů | 315x
Komentáře k textu
Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
A na?e paní dějepisářka, mi taky poprvý neřekla příjmením….ale usly?el jsem Ondro!!! 
To je taky zápis do historie Jsem u? ?il v domnění, ?e ani neví, jak se jménem jmenuju, ale překvapila
Chichi.. My kdyz sme meli tuhle p.prof., tak sem taky za celou dobu neslysela svy krestni jmeno..
4Halogenka: Taky doufám, ?e se na mě zejtra o chemii zapomene… :D
no jo, taky mi řiká přímením a kdy? mě chce potě?it, tak mi řekne ménem, ale úplně jinym..vět?inou Andreo, Adélo… a e?tě něco, ty asi hodně válí? ve slohu, co??
