Parádní víkend

Můj pocit, ?e bych konečně měl zase něco napsat na blog, konečně nabyl takového rozměru, ?e něco napí?u. Konec konců nutí mě k tomu okolnosti, ale hlavně můj pocit a to je pro mě nejdůle?itěj?í. Chvílemi to toti? vypadá, ?e jsem s psaním skončil, pak zase ne, já u? k tomu raději ?ádné prohlá?ení nedávám, proto?e bych musel ka?dou chvíli končit a pak zase znovu psát, ?e začínám a tak by to bylo stále dokola. Jeden zářný příklad je zrovna Glumet, jen ohlásil, ?e končí, tak ani ne za pár hodin si v?e rozmyslel a ?ádný konec se konat nebude. Je to dobře, jeho blog si rád čtu, a znovu a znovu se tam vracím, dovolil bych si říct, ?e je zastáncem takového klasického proudu blogování, pí?e hlavně o ?ivotě apod. I já se sna?ím psát podobně, ale u? to není jako kdysi. Kdy? jsem začínal, psal jsem na blog v?echny my?lenky absolutně bezprostředně, bylo mi jedno, kdo si to čte, a nebál jsem se vyjádřit. Kli?é, řeknete si, ale stejně to je trochu jinak. Ne, ?e bych teď měl problém napsat cokoliv, ale jde o to, ?e člověk si řekne, ?e něco napí?e, ale pak se mu nechce. Napí?e nadpis a bohu?el tím článek třeba i skončí. Psal bych, ale nechci se nutit. A tak to i zůstane asi nadále, někdy napí?u, někdy ne, kdo mě čte, ten si zvykne, kdo ne, tomu to bude jedno. A je mi jedno, kdo mě čte, nezkoumám, jestli zde byla sestra, spolu?áci, Ká?a a tak podobně, jsem rád, ?e se najdou lidi, co sem rádi chodí a kdy? si přečtou něco nepěkného, já za to nemů?u, tak to prostě v tu chvíli cítím.

To jen tak úvodem, abyste věděli, jak na tom jsem já a jestli se zde bude dále něco objevovat nebo ne. Tento článek se bude týkat právě skončeného víkendu, který jsem si nádherně u?il. Je to tím, ?e konečně a snad u? nadobro skončila zima a také tím, jaké mám kolem sebe lidi. Páteční ?kolu necháme ?kolou, o té zase jindy, ale začněme pátečním večerem. Před tréninkem tanečáku jsme se domluvili, ?e po jeho skončení zajdeme za na?imi star?ími kamarády a půjdeme někam na pizzu. Trénovali jsme tentokrát s ?éčkama?, oni se připravovali na MČR v Praze, a nutno říct, ?e jsem se u? takhle dlouho nezapotil. V sále sokolovny pří?erné teplo, vydýchaný vzduch, no prostě podmínky, jak někde na soutě?i. Byla sranda, tancovalo se mi fakt hezky, a dokonce se mi povedlo v?echny rozesmát, i kdy? způsobem, který asi není zrovna nejlep?í. Ale co, stane se. Kdy? jsme předváděli, jak jsme na tom s na?í formací polky, tak se mi povedlo tak blbě na?lápnout, ?e noha nevydr?ela a já padal na parkety. Bylo mi jasné, co nastane ? proto?e ka?dý se rád zasměje cizímu ne?těstí. Ale pohoda, zvedl jsem se, smál se a tancoval dál.

Po tréninku jsme ?li do nějaké chrastecké hospůdky, či vinárny, nevím přesně, co to bylo, ale vím, ?e to byl skvělý nápad. Bylo nás asi deset, v?ichni hladoví, něco jsme do sebe naházeli a pak kecali a kecali. S Ká?ou jsme vyzvali na fotbálek Davida a Verču, ale byla to od nás tragédie na druhou. Forma z minulé soboty se kamsi vytratila, a my jsme vybojovali pouze jednu remízu. Kdy? tedy nepočítám první hru, kdy místo deseti míčků vypadl pouze jeden, a bylo to 1:0 pro nás. Seděli jsme tam asi do půl jedenácté, byl to spí? takový ?nealko dýchánek?, někdo musel řídit a někdo pít nechtěl. Zpátky jsem měl plný auto, a stálo to za to. Cesta utekla rychle, byla sranda, Stejček, ná? kamarád, byl hodně nad?enej, ?e mohl sedět v autě vedle Pe?ky. Ká?u jsem odvezl domů, a pak jel k nám. Tam jsem vylo?il chotěbořáky, přesedli si a jeli domů. Kdy? přijeli domů, pokecal jsem s nimi je?tě na ICQ, byli rádi, ?e jsou ?ivý. Mám v?echny tyhle lidi z tanečáku moc rád, oblíbil jsem si je, a docela mě mrzí, ?e se v létě asi rozpadnou. ?koda, nedá se nic dělat. Mo?ná tak nějaká velká kalba u nás, a? na?i v létě někam odletí na dovču a já budu mít zase barák pro sebe. Přemý?lím o tom, ?e v?echny sezvu a uděláme si akci. 

Sobota byla taková oddychová, udělali jsme si s Ká?ou večer procházku, a potom se u nás dívali na Taxi 4. Prostě jen takový večer ve dvou, nicméně nádherný večer. V neděli jsme si spolu chtěli udělat takový první jarní výlet na kole a počasí od ranního probuzení nám přálo. Po obědě jsme vyrazili, bylo z toho necelých 30 km. Podívali jsme se na Polničku, kde mě překvapil hodně velký počet lidí, nečekal jsem, ?e potkám tolik turistů a cyklistů. Na kole jsem potkal taky jednoho bývalého spolu?áka z gymplu, Jirku. Ale pokecat jsme nestihli, snad někdy jindy. Dále jsme pokračovali na Dářko, hospůdka taky celkem na?lapaná. Potom pár kopců a cesta domů, po hlavní od ?ďáru. Docela dost mě to unavilo, ale jsem za to rád.

Konečně tady mám to počasí, které potřebuju. Kdy? je takhle, tak i moje nálada stoupá o hodně nahoru, a já si ka?dý den u?ívám a je to na mě i poznat. Bohu?el teď právě na mě jdou chmury z Datových struktur, proto?e do středy musím nějak dodělat semestrální práci B.

««« Předchozí text: Čas? Víte, která bije? Následující text: Radosti a starosti »»»

Onder | Pondělí 14. 04. 2008, 15.59 | tisk | Akcičky, O mně | 1 komentář | 195x