Děje se snad něco?

Tak za minulý týden jsem byl svědkem čtyř bouraček. Nemyslím svědkem jako přímo z právního hlediska, ale svědkem, ?e jsem byl u nich, pár desítek minut poté, co se staly. Na?těstí u? policie byla rychlej?í ne? já a nemusel jsem nic záva?nýho podnikat.
Začalo to ve čtvrtek, kdy? jsem jel z Pardubic ze ?koly domů, tak na cestě u Slatiňan smetl kamión tři osobáky. Výsledek byl ten, ?e silnice byla neprůjezdná a já musel objí?dět místo „nádhernou“ lesní cestou. Dal?í nehoda v neděli, u přejezdu na ?dírec, kdy auto skončilo na stře?e ve ?karpě převrácené na střechu. Nechybělo málo a mohl to být náraz do stromu. Taky chvíli neprůjezdné, ale po deseti minutách čekání se to rozjelo.

Dal?í bouračka opět ve čtvrtek, opět cestou z Pardubic, opět totálně neprůjezdné a opět objí?ďka cestami-necestami, prostě hrůza. Mezi Chrudimí a Pce na kři?ovatce na Medle?ice dvě auta totálně rozsekaná ve ?karpě. Hrůza, nevím, co na to říct. No a poslední nehoda, se stala v pátek, kdy? jsme jeli s Ka?ulou z Hlinska z bazénu, tak nějaké auto mělo trochu „pochuchaný“ předek, nevypadalo to vá?ně, ale i tak.

Je to zvlá?tní pocit, kdy? jedete a vidíte, jak kolem vás se děje tohle, a ?e jet o chvíli dřív, mohl jsem se do něčeho přimotat taky.

««« Předchozí text: Nepodcenit přípravu Následující text: Noční a zimní (i letní) »»»

Onder | Úterý 30. 10. 2007, 12.41 | tisk | O mně, Zamy?lení | 0 komentářů | 238x