Doma z dovčy a hned na kolo

V neděli kolem poledne přijel domů místo mě jinej člověk. Opálenej, odpočatej, vyblbnutej a dokonale novou energií nabytej člověk. Prostě dovolená v Biogradu byla jedním slovem paráda. Spotík o dovolené teprve je?tě napí?u, tak se teď nebudu moc zmiňovat, proto?e musim dát dohromady fotky, z toho cca tisíce fotek, co jsme dohromady třemi fo?áky pořídili.

Kdy? jsem psal, ?e jsem přijel plný energie, tak hned v pondělí jsem si řekl, ?e energie musí asi zase k někomu jinému. Vydal jsem se zničit na kole. Ale totálně. Asi jsem to přepískl a po tom týdnu válení se na plá?i a nic nedělání byl ten 70 km okruh na kole asi opravdu moc velký. Tak tedy někdy odpoledne kolem čtvrté hodiny jsem popadl kolo a vydal se směr Bílek – Příjemky – Počátky – Česká Bělá. Tento kousek byl poměrně v pohodě, kopce mírné, sem tam i kopeček dolů, aut minimálně, tak?e jsem sundal tričko a jel si v klídku pod paprsky slunce. V Č. Bělé u? to při?lo.

Toti? kopce. Cesta dále pokračovala směr Macourov – ?i?kovo Pole – Přibyslav. Tady v kopcích nahoru na mě u? při?la krize. A to docela velká. Doslova mě sral hnusnej protivítr a ty neustálé kopce nahoru. Tady u? jsem si nadával, ?e jedu takhle pitomě, ?e kdy? se vrátím, budu si nadávat je?tě víc, ?e jsem nic nového neobjel. (Kdy? větu nepochopíte, tak to asi neni chyba na va?í straně.) V Přiby to byla jasná volba, a to cesta na ?ďár, kdy v případě totálního vyčerpání mohu kdykoliv odbočit směr V. Losenice. Trasa vedla přes Ronov n/S – Nové Dvory – Sázava – ?ďár n/S. Náročnost nebyla nijak vysoká, ale nohy mě u? docela začínali bolet. A tak, kdy? jsem viděl ukazatel Velká Losenice vlevo, pouze tři kilometry, neváhal jsem a pora?eně odbočil. No jen?e, zlákala mě matka příroda, a nutnost trochu „pohnojit“ jeden strom při cestě, a při tomto postoji, hledíce do ?karpy jsem se otočil a viděl ukazatel ?ďár, a nějaké jedno číslo. Řikám si, kurva přece nebude? baba, abys neujel u? jen těch max. 10 km. A slovo dalo slovo, já se otočil a vrátil se na původní cestu. ?ďár jsem si projel v pohodičce, u staďáku měli trénink nějací rychlobruslaři, tedy spí?e holky, jestli mezi nimi byla i Martina Sáblíková, to nevím, ale podle počtu přihlí?ejících lidí a rychlosti, jakou bruslařky jezdili by to i bylo mo?né. Poslední úsek cesty byl naplánován takto ?ďár n/S – Polnička – Velké Dářko – ?krdlovice – V. Městec – Krucemburk. V Polničce jsem na chvíli zastavil a dal si něco k jídlu, proto?e energie u? nebyla téměř ?ádná, a síla vrátit se domů mě u? také opou?těla. Tento poslední úsek cesty jsem projel asi nejrychleji. S větrem v zádech, s rychlostí ďábla jsem to pádil kopcemi dolů ke Ká?e do Krucáče. Tam jsem padnul vysílením na postel a u? málem nevstal. Ale nakonec přeci jen jsem se před půlnocí dostal domů. Tyhle výlety na kole já prostě miluju.

««« Předchozí text: I say bye bye Následující text: Lehce dekadentní článek o zprávách z okolí »»»

Onder | Středa 25. 07. 2007, 12.15 | tisk | O mně, Sport | 5 komentářů | 287x