Siréna

V pátek ráno mě kolem sedmé hodiny probudil nepříjemný zvuk sirény. Moje sladké snění vyru?il tento nepříjemný zvuk, nejprve jsem jen tak v polospánku poslouchal, co se děje, ale netrvalo to dlouho a byl jsem při smyslech. Začal jsem si uvědomovat, ?e tohle není zkou?ka, ?e to je opravdu signál obecného ohro?ení a začal jsem přemý?let, co mám tak dělat.

Proto?e mě ten zvuk vytrhl ze spánku, tro?ku jsem se zasnil i v tom, co budu dělat. V duchu mě napadaly my?lenky, ?e by mohla začít nějaká válka nebo, ?e teroristé zaútočili na nějaký objekt, na jadernou elektrárnu třeba. Bylo to zajímavé přemý?lení, co kdyby se to opravdu stalo, přehrával jsem si v mysli, co bych asi tak dělal, jestli bych ?el ven nebo naopak zůstal rad?i zavřen doma.
Pak jsem opustil tyto a? „katastrofické scénaře“ a u? v polospánku jsem začal přemý?let, ?e jsem ten terorista a padouch já, proto?e jsem sly?el najednou houkání jedoucích aut, a ?e jich nebylo málo. Říkal jsem si, tak teď si pro mě jedou, obklíčí ná? dům a vezmou si mě…

Se zesilujícím zvukem houkaček mě tento pocit stále neopou?těl. Opět zajímavá představa. Donutilo mě to vstát a jít se podívat z okna, jak vypadá okolní svět. Vcelku normálně, nečekané zji?tění. Rozhodoval jsem se, jestli se mám oblíct a jít se podivat ven nebo se opět ponořit do hlubokého spánku. Druhá mo?nost nakonec zvítězila a i kdy? jsem je?tě pod oknem sly?el řeč rozru?eného člověka, nakonec jsem krásně usnul.
Po probuzení jsem zjistil, ?e v Sobiňově jenom hořelo, nic víc.

««« Předchozí text: Sněhová nadílka Následující text: Songbird 0.2 »»»

Onder | Sobota 4. 11. 2006, 02.04 | tisk | O mně, Zamy?lení | 0 komentářů | 235x