Burčák je doma

Někdy kolem poledne jsme s tátou dojeli pro burčák, a musím uznat, ?e je opravdu kvalitní. Hned jsem si na něm pochutnal. No ale předpověď počasí nevypadala moc dobře a taky se nakonec vyplnila. Kolem páté hodiny se začalo zatahovat a bylo najednou černo. To jsem byl zrovna doma s kámo?em, koukali jsem na netu na AAA. Taky bych si rád vybral nějaký autíčko, ale prachy nejsou.

Potom hned trénink. O půl ?estý je?tě pr?elo, sice ne moc, ale i hřmělo, tak?e kdy? jsme stáli u kabiny, tak jsme zva?ovali jestli máme jít na trávník nebo ne. Nakonec jsme si ?li jen tak kopnout. Dneska se mi trénink líbil, byla docela sranda…nic moc velký běhání, prostě jenom fotbálek.

Hráli jsme asi tak hoďku a půl, no není to nic neobvyklýho, takhle trvá ná? normální trénink. A potom zchladit ?ízeň do místní hospůdky…Původně jsem ?el jenom na jedno. Proto?e potom jsem měl v plánu nechat si od ségry udělat melíry, jen?e se to zvrtlo. Vy?lo to na čtyři pivečka a bylo asi půl devátý a potom hned domů, spěchal jsem, proto?e jsem to chtěl stihnout je?tě dneska. Jen?e doma, rodina nalepená na TV, u toho snad největ?ího blábolu Ordinace v rů?ové zahradě. No jejda. Tak?e z melírů nebylo nic. Nechápu to, ani u televize mi nikdo nedoká?e udělat tak jednoduchou věc, a to bych při tom mlčel a na televizi by ka?dej viděl. Ale to né…nečinně přihlí?et na blábol to ne, to nejde jen tak, je?tě u toho musí být pohodlí. No nic, jindy. Je čas na spaní.

««« Předchozí text: Pohodové září Následující text: Léto v obrazech #2 »»»

Onder | Úterý 19. 09. 2006, 23.51 | tisk | Sport, Fotbal | 7 komentářů | 327x